Ladíme (Tune!) 6.Díl

27. march 2013 at 20:17 | Cherry |  Povídka -Ladíme!
5.Díl je tu.Nekontrolovala jsem to ,takže prosím omluvte moje chyby.

4.Díl -Just shower! ( Jenom sprcha! )
Seděla jsem na trávě a na nohou jsem měla notebook.Zase jsem se pustila do nového mixu.Všude okolo mě procházeli lidé ,někteří seděli.Byli tu i skupiny přátel ,kteří seděli,povídali si a smáli se spolu.Zatím co já jsem seděla s notebookem na nahou a dělala si svoji hudbu.Rozhlédla jsem se a dala si na uši sluchátka.Hudba mi zvonila v uších.Každé slovo ,každý tón se mi zapisoval a já si ho pamatovala.Lehla jsem si na svůj batoh a dívala se na nebe, zavřela jsem oči a zaposlouchala se.

Na mém počítači byl otevřený stejný soubor jako dnes odpoledne na trávě.Byla jsem na koleji v pokoji se svojí nemluvnou,tichou spolubydlící, která tu momentálně byla ,ale něco si psala na svém malém počítači.Myslela jsem, že počítač nemá?
V sluchátkách mi zněla hudba tak abych ji slyšela.Ležela jsem na své posteli.Někdo zaklepal na dveře ,ale já jsem nereagovala.Dotyčný vstoupil a přešel k mé posteli "Saky?" řekl.Hned jsem poznala tátův hlas "Saky, probuď se." trochu se mnou zacloumal.Sednul si na postel a pohladil mě po nohou ,to mě probudilo "Tohle nevypadá jako tvoje úvodní hodina filozofie." řekl a hned si pohlédl na pokoj a pak otočil hlavu zpět ke mně.Byla jsem tak rozespalá "Pokládám si důležitou folozofickou otázku.Pokud na tu hodinu nepůjdu, bude to stát pořád za nic?" zavtipkovala jsem.Konečně jsem se dostala do normálu.Sedla jsem si ale nechávala jsem se pořád zakrytá.Hokushin pootočila hlavu ale na tváři se jí nezjevil úsměv.Zřejmě jsem jí nepobavila "Zlato, podívej.Vysoká je...je skvělá." říkal mi táta, mezitím co on mluvil na mě jsem přešla k šatníku a začala si vybírat oblečení "Získáš tu mnoho vzpomínek.Vidím to každý den.Jenom tomu musíš dát šanci.Jak dlouho jsi tady, mesíc?Máš nějaké přátele?" mluvil na mě a přitom hlavou otáčel sem a tam ale pořád mluvil jemě a tak tišše "Hokushin je kamarádka." dopověděla jsem rychle "Ne." hned se ozvala a zakroutila hlavou.Vyjeveně jsem se na ni podívala Moc mi nepomáhá "Musíš se vydat ven.Sak.Musíš něco vyzkoušet." řekl a vstal.Poodešel k mému počítači a pohnul myšší.Spořič obrazovky se ihned vytratil a on se díval na moje mistrovské dílo "Mámj práci v rádiu." odpověděla jsem a pořád se dívala do šatníku.Hned nasadil trochu nepříjemný tón "Jo jasně tamta zašívárna.Je to tam temný,špinavý a jsou tam tři pošuci, co tam pracují?" řekl a sedl si na moji počítačovou židli, byla pohodlná.Hned jsem se k němu otočila "No teď už čtyři." řekla jsem a zavřela skříň.Před chvílí si sedl a už už vstával "Musíš vyzkoušet něconovýho ,Sak, staň se členem nějakého kolejního kroužku.No a pokud tu na konci pořád budeš chtít zůstat, budeš chtít jít do Los Angeles a být jako Leoš Mareš, tak potom můžeš skončit se školou." stál kousek odemě a rozhazoval různě rucema ,ale ještě pokračoval "a já ti pomůžu se stěhováním do L.A." dořekl poslední větu a já jsem se na něj překvapeně podívala "Vážně?" zeptala jsem se ,chci mít jistotu "Ano, Vážně." okamžitě mi odpověděl.Samozřejmě tu bylo ALE "Ale chci to vidět na vlastní oči, Sakuro.." ukazoval na mě rukou s ukázováčkem.Ještě předtím než odešel řekl "Tohle je vysoká škola.Zapoj se.Pak konečně odešel.

Vešla jsem do koupelny a přitom si zpívala.Měla jsem na sobě jenom bílí župan.Opatrně jsem za sebou zavřela a prošla pár uličkami až jsem přišla mezi sprychy.(Zpěv) "Sice řveš, ale já neslyším ani verš".V jedné sprše byli svě osoby ,jedna z nich sebou trhla a otočila se k němu zády.Zřejmě se milovali.(Zpěv) "Hlasitě též, moc neříkáš,chyby hledáš, ale jsou to tvoje náboje, Ricochete".Vybrala jsem si jednu z těch sprch ,na konci.Ná vešák jsem si pověsila svoji průhlednou taštičku se žampóny a různými věcmi.Ručník jsem si pověsila na začátek kabinky ,na vešák.Pak jsem si vyslékla župan a vlezla do sprchy.(Zpěv) "Když mě střelíš, já nepadnu".Pustila jsem si sprchu a začala si zpívat hlasitěji.(Zpěv) "Neprůstřelná, mám ochranu.Tak střílej dál, jen střílej dál," mezitím za mnou se objevil stín.Osoba potichu odkryla závěs a s nadšením poslouchala můj zpěv.Netušila jsem ,že někdo za mnou stojí.Nevadilo jí že jsme byli obě dvě nahé ,prostě poslouchala můj zpěv (Zpěv) "Ricochete, zamiř zas opodál.".Zřejmě to ta osoba nevydržela a s nadšením vykřikla "Vždyť umíš zpívat!" jakmile jsem ji uslyšela s trhnutim jsem se otočila a přimáčkla se na studenou zeď.Houbkou v ruce jsem se snažila se aspoň trochu zakrýt "Heeej!" vykřikla jsem.Zavěs jsem rychle zatáhla ,ale ona ho zase odtáhla.Vrhla na mě další otázku "Jak vysoko zvedneš ten klusák?" řekla nadšeně a já zastavila sprchu "Můj co?" zeptala jsem se vyjeveně.Stála ode mě kousek a pořád na mě mluvila ,jako kdybychom ani nebyli nahé "Ach můj bože!Musíš se zúčastnit konkurzu na Bellu!" tišše vykřikovala svoje slova s velkým nadšením "Nedokážu se soustředit na cokoliv, co říkáš, dokud si nezakryješ ty nárazníky." docházeli mi slova.Ona me trochu ignorovala "Prostě to zvaž.Jednou jsme dokoncce zpívali pro Princ."
vyprávěla.Mezitím co ona mluvila jsem se snažila zakrýt tím závěsem.Víc a víc se ke mně přibližovala "Jeho zadek je tak malej, že by ho člověk mohl chytit jednou rukou." ona mi zřejmě schválně shodila hubku.Podala jsem si ji.Otočila jsem se k ní zády a šli vydět moje malé tatováníčka "Teď ale vážně.Jsem nahá!" tišše jsem vykřikla.Ona mě naprosto ignorovala "Zpívala jsi Titanium, že?" mluvila si dál.Otočila jsem k ní hlavu ,ale zůstávala pořád otočená zády k ní "Ty znáš Davida Guettu?" zeptala jsem se jí "To si myslíš, že žiju v jeskyni?Jasně.Ta písnička jem oje poznávačka." trochu jsem nechápala očem mluvila "Moje dámská poznávačka." dodala "Tak to je fajn." mumlala jsem si "To je.Ta písnička má koule." a pozvedla svou pěst "Fuj." zašepatla jsem.Ještě pořád neodcházela a já si tak trochu začala zvykat na neformální rozhovor "Můžeš ji pro mě zazpívat?" zeptaal se mě a ignorovala to že jsme právě nahé ve sprše "To ne!Vypadni!" tišše jsem zvýšila hlas "Ne kvůli tomu.Nepůjdu, dokud mi ji nezazpíváš.Takže.." řekla a čekala až začnu zpívat.Asi to myslí vážně.Otočila jsem se k ní ,zakrývaljíc si svoje partie a začala zpívat.
(Video si pusťte a čtěte dál)
(Jde tu pouze o hudbu!-Ve videpklipu)
(Zpěv.S) "Neprůstřelná, mám ochranu." (Zpěv Obě) "Tak střílej dál, jen střílej dál, Ricochete, zamiř zas opodál, tak střílej dál, jen střílej dál.Když mě sestřelíš, já nepadnu.Jsem Titanium.Když mě sestřelíš, já nepadnu, jsem Titanium." mezitím jsem si začala zvykat a už jsem se nebála před ní být nahá.Obě jsme se na sebe usmáli a já se podívala jinam "A co se tohohle týče.Jo ,dko by si s tímhle nevěřil." řekla hrdě a podívala se na svoji postavu "To asi jo." dodala jsem s kýváním hlavy.Otočila se a já myslela že je na ochodu ,ale nebyla.Podala mi ručník se kterým jsem se zakryla.Dávala jsem na jevo že nechci aby tu už byla, ale moc jsem to nevydržela a tak jsem promluvila "Ještě se musím osprchovat." řekla jsem jí.O předek mojí kabinky se opřel nějakej chlápek a byl taky nahej "Máš nadherný hlas." řekl "Díky." poděkovala jsem naštvaně.Ona chvíli střídala pohledy ze mě na něj a pak si to uvědomila "Oh." vyletělo jí z úst a konečně odešla "Jo.Uvidíme se na konkurzu!" dodala ještě.

  • Máte tu i vysvětlivky a doufám že jste se v tom vyznali ,nebo se nestratili.Zítra bych měla pracovat na Rebelce ,už dlooouho nebyla a myslím že bych měla přidat další dílPřece jenom to není zastavená povídka a ani ji nehodlám zastavit.
Všechna vide ,která jsem přiložila jsou vyrobené ode mě ,nebo od Anonyma (Neptejte se ,ale jestli chcete :D)
  • Nakonec jsem zjistila ,že ten kašel je alergický a už se ho nikdy nezbavím~To je tak nefér!Málem jsem se ve škole udusila! :D to bya švanda ...
  • .A včera mi byli píchat iněkci na tu rakovinu děložního čípku ,prej ještě pujdu ,ale je to v poho je to jako kdyby mě někdo plácnul přes ruku.No a v lékarně jsem potom omdlela :D a tak mě poslali dom a doma jsem zase omdlela...To byla švanda :D
Samozřejmě nezapomeňte....

Komentáře/ Hvězdyčky/ Like

 

6 people judged this article.

Comments

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 27. march 2013 at 20:54 | React

Tak to ti nezavidím a ináč krásna čast poviedky.

2 Liliane Sarah Fric Liliane Sarah Fric | Web | 28. march 2013 at 11:44 | React

Super :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama