Rebelka 5.Díl

23. february 2013 at 5:00 | Cherry |  Stories (SasuSaku)
Dlouho tu nebudu tak přidám další (kratší) dílek.Zřejmě se chvíli budu věnovat spíše speciálním projektům.O víkendu se budu učit a učit ,musím si toho hondně poopravovat.Už se blížímě k prostředu. :)
Užijte si díl

Nátáhl a pustil.Šíp letěl spomaleně a když už byl těsně u terče všechno se zrychlilo.Zasáhl třetí linyi.Nestačilo to.Celé jeho obecenstvo sklamaně povzdechlo.Jenže pak se rozesmáli.Otočila jsem se na otce "Vsadila bych se ,že si radši hraje s kládou" zasmála jsem se "Nebo leští dudy!" zasmáli jsme se "Pšt!" pštila nás matka ,znamení abychom byli ticho náš moc neuklidnilo.Stejně jsme se potichu chivhotali.Další šel Syn lorda Rock.Udělal nádech a výdech ,rychle namířil ,otočil hlavou dozadu (jako kdyby se díval dozadu ,ale hned zpět) a celé obecenstvo (žen) se ozvalo "Ah!" natáhl a vystřelil.Těsně vedle ,trefil se kousek od červeného středu.Něteré jeho fanynky sklamaně povzdychly.Znovu se všichno začali smát.Rock lee (syn lorda Rocka) vykřikl "Nééé!" zřejmě dostal záchvat ,protože začal mlátit lukem o zemi (div že nepraskl) "Tak to je přesně můj typ" řekla jsem ironicky.Zatím co on si tam řval "Nééé!" hodil luk do davu.Chytl ho ten černovlásek.Rychle jsem se posadila ,byla jsem překvapená.Chlap vedle něj mu ten luk vyrval z rukou "Mám ho!" zařvala apozvedl luk.Když jsem se podívala ,kde stál černovlásek ,teď už tam nestál "Dobře hází" řekla jsem ironicky "A navíc má vlasy samou loknu-" "Otče!" "Co jé?" objevila se matka ,otec zase nechápal. Na řadu přišel syn lorda Uzumakiho.Chvíli se točil za šípama do kruhu ,až nakonec jeden chytil.Vytáhl ho ,nejdřív si ho dal naopak ,ale pak si ho dal správně.Všichni se mu smáli.Natáhl se , šíp se mu naklonil na stranu ,ale hned ho vrátil rovně.Znovu mu to ten šíp udělal "Ale notak!" zakryl si oči otec "Střílej!" křikl.Uzumaki se lekl a vystřelil.Všichni zajásali, třefil přímo do červeného "Há!!Výborně synku!" radoval se lord Uzumaki.Hned na to začal tancovat nějaký neznámí tanec "Játatydydý.".Pak nastavil jim svůj zadek a nadzvedl si kylt "Co takhle polibek?" oba lordi si okamžitě přikryli oči ,taková hrůza "Á umej se!" křikl po něm lord Hyuga.Oba se okamžitě otočili.Lord Hyuga vypadal ,že se brzo pozvrací "To je můj chlup!" křikl pyšně."No-tak-to je teda výhra co?Hádej ,kdo přijde na večeři.No téda zvykej si na přijmení Uzumaki." otec se otičil ke mně ,ale místo mě tam seděl pes.Trochu se viděsil.Předešla jsem před ně (byla jsem kousek od nich(dál).Odkryla jsem si kapuci a schodila si černý plášť.Odhalila jsem se "Já jsem Sakura!Prvorozená ze slavného rodu klanu Haruno!A účastním se souboje o svou ruku!" všichni byli překvapení.na sobě jsem měla (přád) ty modré šaty ,ale v ruce jsem držela luk a na zádech byli šípy.Všichni se podívali na královnu ,ta se podívala na mě "O co se pokoušíš?" měla vyděšený hlas.Stpupla si.Já jsem si natáhla luk a chtěla zamířit "Sakuro!" křikla matka "Zatracený hradry" udělala jsem jeden pohyb a hned se ozvalo párání.Hned jsem se cítila volněji.Nátáhla jsem luk a pomalu šla do leva.Úrvní terč - trefa do červeného "Sakuro přestaň" křikla matka.Seběhla schody a mířila ke mně.Dostala jsem se před syna lorda Rocka ,ale nevšímala si ho.Napřáhla jsem se a šla dál.Drhý terč - Zásah do červeného (znovu) "Opovaž se vypustit ten šíp!" matka si to mířila ke mně ,ignorovala jsem ji.Přišla jsem před syna lorda Uzumakiho.Nátáhla se ,zamířila.Matka se pomali (ale rychle) blížila ke mně "Sakuro!Zakazuji ti to!" křikla.pustila jsem.Bylo ti jako ve zpomaleném filmu.Šíp letěl rychle a točil se.Nejdřív se dotkl konce zabodlého šípu ,ale potom ním projel zkrz na zkrz.Do prostřed.Třetí terč - trefa do červeného.Slyšela jsem svůj dech.Otočila jsem se a hlavu jsem nasměřovala k matce.Byli jsme blízko a každá z náš se dívala naštvaně (hlavně matka).


Otevřela dveře a doslova mě hodila do pokoje "Mazej dovnitře ,tohle už sí vážně přehnala!" byla hrozně naštvaná "Ty jsi ta která mě pořád nutí-" obhajovala jsem je ,ale ona mě přerušila "Urazila jsi je!-Urazila jsi mě!" byla velmi naštvaná "Bylo to podle pravidel!" křikla jsem ,ale matka mi do toho začala mlluvit "Nevíš co jsi provedla!" zabouchla dveře.Otočial se na mě "ty jsi fakt-" pořád mě přerušovala "Tohle se nám pomstí mečem a ohněm." ukázala na mě varovně prstem.Neudržela jsem se a vykřikla "Poslouchej mě!-" "Já jsem královna!-Ty poslouchej mě!" znovu mě přerušila "ááh!" rozhodila jsem rucema "Tohle je tak nefér!" křikla jsem víc než předtím a bouchla do stole vedle mě.Matka si odfrkla a krátce se zasmála "Nefér?!-" tentokrá jsem ji přerušila já.Vytáhla sjem si meč "Nezáleží ti na mě!Celý tyhle zásnuby.Chceš jenom ty!Zajímala jsi se někdy o to co chci já?!-NE" křičela jsem ,zlobou a dostávala to všechno ven "Celý dny mi jenom vykládáš co mám dělat, co nemám dělat-" chodila jsem sem a tam a vždycky jsem jednou sekla "A chceš ze mě udělat sebe!Ale já jako ty prostě nikdy nebudu!" vmetla jsem jí to do obličeje "Ah-Chováš se jako děcko" odfrkla si matka "A ty zas jako zvíře!" přešla jsem ke koberci ,který vyšívala matka.Byl to obraz mě,mámi a táty.Drželi jsme se tam za ruce.Ukázala jsem na její podobiznu mečem "A to taky jsi!" byla jsem blízko toho "Ah!Sakuro!-" chtěla něco namítnou ,no mě to ale nazajímalo.Pomalu jsem to prořezala ,zatím jenom na šířku mého meče "Ne přestaň!" křikla vyděšeně matka "Já radši umřu než bejt jako ty!" rozsekla jsem to.Teď mezi nášima podobiznama byla rozsekla díra.Matka se tvářila vyděšeně "Ah..." měla otevřenou pusu a vypadal ,že se každou chvíli rozbrečí.Já jsem se ,ale tvářila naštvaně a vzdorovitě.Její ruce klesly poděl jejího těla.Najednou změnila výraz na naštvaný ,rozešla se ke mně "Sakuro.." dostala jsem najednou strach "Jednou jsi princezna ,tak se podle toho začni laskavě chovat!" chytla mi meč a odhodila ho pryč.Pak mi chytla luk a přetáhla mi ho přes hlavu.Obličej mi zakryli vlasy.Přišla ke krbu a hodila můj luk do ohně.Zakryla jsem si pusu ,chtělo se mi brečet.To byla mojevzpomínka ,moje dětství, moje všechno a ona-ona mi to zničila.Naštvaně se na mě otočila.Začala jsem dělat kroky do zadu a zadržovala jsem pláč ,ale nemohla jsem.Kroutila jsem hlavou a pak jsem s pláčem utekla "Sakkuro!" volala na mě matka.Otevřela jsem dveře a zmizela "Sakuro!" najednou ze ozval zvuk ,luk se pálil.Ona se lekla a železnou tyčí ho vyndala z ohně "Ah ne!" klekla si před něj.Luk už nic nezachránilo ,byl spálený.Nebyl už použitelný.V jejich očích byly slzy "To ne..Co jsem to udělala" po tváři jí začaly stékat slzy a ona začla brečet.Teď nebylo cesty zpátky.


Proletěla jsem bránou na svém koni.Valila jsem přes most.Mezitím co můj kůň běžel jsem bolestně brečela.Nemohla jsem tomu uvěřit.Nemohla jsem uvěřit tomu co matka udělala.Krajinu zplavil les ,do kterého jsem vjela.Kůň se mnou na hřbetě se vyhýbal stromům.Pořád běžel rychle.Do obličeje mě ještě začali šlehat větve stromů.Kůň zařechtala zastavil.Přeletěla jsem přes něj, přes jeho hlavu a dopadla na tvrdou zemi "Enghusy!" křikla jsem a odhrnula si vlasy ze tváře.On jenom zařechtal.Až po chvíli jsem si uvědomila ,kde jsem.Okolo mě byly různé velké kameny ,které něco ,nebo někoho značili.Zřejmě nějaké sochy.Každá měla jiný tvar a jinou výšku.Otevřela jsem pusu dokořán.Enghus začal hrabat do země a přitom vydávat zvuky.Podívala jsem se tím směrem kterým se díval.Otočila jsem hlavu a uviděla malou,modrou,zářicí bludičku.Volala mě.Tak jsem se k ní pomalu rozešla.Její malé ručičky značili ,že se k ní mám přiblížit, nebo jít blíž.Natáhla jsem ruku ,ale ona zmizela.Podivila jsem se tomu.Pak se cestou předemnou začali objevovat další a další bludičky.Chtěli mi ukázat cestu.Otočila jsem se ke svému koni "Tak pojď Enghusy" pobídla jsem ho.Nejdřív stydlivě zašel za kámen ,i když jsme křikla víc nahlas "Enghusy!" a otočila se na něj celým svým tělem ,pořád odmítal vyjít zpoza kamene.Nechala jsem ho být ,otočila se zpět k bludičkám ,které mě volali a opatrně a pomalu se rozešla směrem ,který mi ukazovali.Zřejmě se o mě můj kůň bál ,protože se za mnou s řechtáním rozběhl.Vždycky když jsem přila blíž k bludičce vždycky zmizela.Pokračovali jsme dál.Až když jsem došla k poslední bludičce ,která nakonec zmizela se předemnou objevila chatrč v menším kopci.Podívali jsme se na sebe(s koněm) a pak jsem vyrazila ke dveřím.Otevřela jsem dveře a to co bylo uvnitř mě překvaplo.Mírně jsem se zamračila "Eeeh..." všude okolo mě byli různé tvary,hračky a to všechno bylo vyřezávané do dřeva.Nechápu to.Jak se toho tolik může vejít do tak malého domku?A vůbec nejsem si jistá jestli je to vůbec domek.Neím z kudy ,ale od někud se ozýval nějaký (pro mě) neznámí zvuk.Když v tu jsem se "Ah vítej - tu.Houkni jestli by se ti něco líbilo!Dneska mám na všecko slevu!" lekla jsem se ho.Stál tam ,teda vyřezával další kousek ,ten muž kterého jsem viděla na hrách.Dál už to vypadalo ,že si mě nevšímá ,ale já věděla že i když jsem se otočila ,pořád na mě zíral.Připadalo mi ,že mě propaloval zvědavým pohledem.Pořád šel ale slyšet ten zvuk."Ehh..." pořád jsem se rozhlížela okolo sebe dívala se na jeho různé výtvory "Kdopak jsi?" udivila jsem se.Už nevyřezával ,ale teď jenom seděl na židli a díval se na mě "Prostý dřevorubec." odpověděl rychle.Všimla jsem si ,že na nohou měl položené koště do kterého něco vyřezával.Přišla jsem ke stolku a vzala si jeden z jeho výrobků.Prostý hrnec na každé straně ucho.Byl lehký "To teda nechápu..." otočila jsem si to a lekla se.Byla tam medvědí tvář.Upustila jsem ho.On se objevil i se svým koštem vedle mě "Spadlo ti něco do oka?-" vyptával se "Ehh.." byla jsem mírně zmatená ,ale asi to moc nevnímal "Třeba se ti něco zalíbilo ,něco hůmorného ,co rozjasní nudnou komůrku.Přešel k dalšímu výrobku ,ale tenhle se hýbal.Koště zůstalo stát velde mě ,jako kdyby létal.Výrobek byl znovu ze dřeva.Byla tam houpačka na každé straně seděl jeden medvěd.Oba se houpali.Nahoru ,dolů a pořád dokola ,hráblo by vám z toho "Ale ty lesní bludičky ,ty-.." nemohla jsem ani domluvit "Tohle je vzácný unykát.Udělám ti na něj extra cenu." povídal si svoje.Do ruky vzal další jeho (ne)húmorný kousek.Moc se mi to nelíbilo a nezaujalo.Na chvíli jsem se zamračila.Podívala jsem se na to koště a ono zametalo samo! "To koště!" vykřikla jsem a rychle na něj ukázala.On luskl prsty a koště spadlo enhybně na zemi "Ne..!" přeslechla jsem "Dřevo nelze obdařit magickými schpnostmi.Jsem přece čaro-eeeh-časo-od času v lese?" zasekl se a chtěl něco zamaskovat.Přešel jinam a zase mi ukazoval nějakou další kravinu "Co třeba začít konzervaci tímhle?Je to z tisavého dřeva!Je to tvrdé jako kámen!" ukázal mi obraz a na něm medvědy v nějaké poloze.Odstoupila jsem krok do zadu a do hlavy mi narazilo dřevo.Vařečky?Vedle mě stál dřevěný medvěd a zuby měl tak realistické a špičaté a na něm sedě havran.Nehýbal se "Eh-Je vycpaný!" řekl.Když jsem se ho pokusila dotknout skoro mi ukousl prst "Co vejráš?!" řekl ten havra.Odletěla jsem od něj dozadu "Ten-Ten havran mluví!" zděšeně jsem na něj ukazovala "A taky krásně pjeji-lalalalalala - lááááá!" začal vydávat chraplavý zvuk ,snažil se zpívat.On luskl prsty a koště ,které leželo na zemi praštilo havrana po hlavě.Spadl dolů a koště ho začalo uklízem (umetat) někam pryč-najednou stál na nohou a vykřikl na to koště "Wchá!" koště se leklo a odletělo pryč , schovalo se za roh.Pak se mi pomyslně objevila nad hlavou žárovečka.Tak rychle jako se objevila tak se i ztratila "Vy jste čaroděj!" vykřikla jsem a otočila se na něj "-Řezbář!" rychle odpovídal "Bludičky mě zavedli k čaroději!" ignorovala jsem ho.Začal řezat něco pilou ,hned se z toho stala podobizna mědvěda "Řezbář!" křikl a ukázal na svůj výtvor "Vy změníte můj osud!" pořád jsem ho nevnímala "Řezbář!" sekl sekerou do polena a když půlka odhalila druhou na straně se zjevil tvar "Víte jde o mou matku-" začala jsem "Už to nedělám!" rozčílil se "Bylo příliš mnoho reklamcí!" křikl.Nadechl se a vydechl "Jestli si nekoupíš nějakou z mích řezeb ,vypadni!" nejdřív začal mile ,ale potom křikl.Přede mnou se objevilo hodně nožů.Začali se ke měpřibližovat a já ustupovala "Né zavedli mě sem bludičky!" objahovala jsem se "Mě je to šumák!" křikl znovu.Za mnou se otevřeli dveře a já bych nimi málem prošla "Padej!" křikl znovu "Běž!" byl rozzuřený a najednou stál u mě.Byla jsem vyděšená ,málem bych od tud odešla "Všechno koupím!" vykřikla jsem ve strachu.


----------------------------------------------------------------------------
Tohle vám udělám pokud tu nebude....-

KOMENTÁŘE A HVĚZDIČKY!!

 

4 people judged this article.

Poll


Comments

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 23. february 2013 at 12:06 | React

Vyborny diel

2 Liliane Sarah Fric Liliane Sarah Fric | Email | Web | 25. february 2013 at 19:25 | React

To chce co nejdřív další dílek :-D jsem hrozně nedočkavá :-P

3 Baby Baby | 27. february 2013 at 16:00 | React

Yey ,úžasné!Miluju tě!Miluju tvoje povídky!Jo a ...Hoo-Hoo-Hoot~ :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama